Čert kopřivu nespálí

Čertík zjevně usoudil, že netopíme dostatečně, proto se střídavě chodil ohřívat přímo do hořícího krbu, aniž by ho k tomu musel někdo násilím pobízet.

Lístek na ples stál 220 Kč, v ceně byly dva chlebíčky. Jeden šunkový, druhý sýrový. Koupil jsem tombolu za 500 Kč a vyhráli jsme poukaz do autoškoly v hodnotě 500 Kč. Vlastně ani nevím, jestli ta osoba v pozadí byla studentka nebo profesorka.



Šampion na výstavě vín pocházel jak jinak z Patrie Kobylí. Druhým šampionem byl pan František, který přestal počítat vzorky ještě před polednem. Já jsem počítal poctivě dál a došel jsem k číslu šedesát. Ročník 2010 byl z hlediska počasí a kvality hroznů naprosto katastrofální. To je tak vše, co se dá o výstavě v Kobylí sdělit. Potom jsme zamířili na ples obchodky. Kvalita tam nabízených vín však ani zdaleka nedosahovala kvality těch nejhorších vzorků v Kobylí.

My v Česku. Tato poslední sousta zůstala samovolně na tácku. Až po několikátém pohledu jsme zjistili, že klobáska celkem přesně označuje naši polohu (Kobylí). Nemálo jsme žasli, asi stejně, jako když se nám v Roháčích v česnekové polévce zjevil Josef Ratzinger, tehdy nastávající papež.

Nuda v Brně

U nás stále vše při starém. Chodíme do školy, do práce, dejcháme (i když mě už měsíc trápí rýma) a děláme spoustu dalších obyčejných a běžných věcí. Ale snažíme se být inovativní, takže když už například pijeme, tak pijeme pořádně a se vzpomínkou na Vás, haluzáře. Poslední inovativní pijatika proběhla...hmm...asi před týdnem (problém je v tom, že kdybych druhý den netrpěl závratnou kocovinou, tak si ani nevzpomenu, že jsme něco pili, natož co jsme dělali) a to u Ády ve sklípku (složení: Ada, Roman, Monika, Dáša, Milan, Já):
Ale jídlo taktéž nezanedbáváme! Vzpomínka na někdejší z kocovin mi připomněla večer, na němž vznikl slib, že si dáme něco hmyzího, něco z moře a taky něco pekelně ostrého. Taskže jsme zašli k Vietnamcům na Olomouckou (Ada, Yazinda, Dáša, Já):
Chutnalo to úplně přesně tak, jak to vypadalo. Po té jsme zašli s plnými žaludky do kina na Občanský průkaz (doporučuju!), pak jsme polili jazyky mnoha druhy píva v Zelených dvěřích (to se přidal i Milda s Martinou), následovala čertovská smršť U Husara, která pokračovala horolezeckým výstupem na komín, po němž jsme ještě chvíli cumlali rum u Ády ve sklěpě (opět).

JSME S VÁMI A POMÁHÁME VÁM